Někteří historikové například trvají na tom, že existovala už tisíce let před naším letopočtem, jen se místo dnešních jehel používaly ostré kameny a kosti. Nejstarší nálezy, které jednoznačně existenci akupunktury dokazují, nicméně pochází zhruba z prvního století před naším letopočtem. Jedním z nejznámějších je dokument „Vnitřní kniha Žlutého císaře“, který obsahuje podrobné informace týkající se konceptu kanálů neboli meridiánů (soustava, skrze níž podle tradiční čínské medicíny proudí skrze lidské tělo životní energie čchi), na kterých je akupunktura vystavěna.

Jisté je, že akupunktura se během několika prvních století našeho letopočtu v Číně velmi rozvíjela, přičemž její největší rozkvět nastal v sedmém století, kdy se stala samostatným oborem čínského léčitelství. V patnáctém století, za vlády dynastie Ming, byly pro účely výuky z bronzu odlity sochy s rozmístěním meridiánů a 651 akupunkturních bodů. V této době vznikla také kniha Velký souhrn akupunktury a moxování (The Great Compendium of Acupuncture and Moxibustion) s principy akupunktury. Z těch vychází i moderní přístup k této tradici.

Od 17. století začal zájem o akupunkturu v Číně upadat, neboť byla považována za iracionální. Dekret císaře Tao-kuanga z roku 1822 dokonce tuto metodu vyloučil z tehdejší Císařské lékařské akademie. Také někteří venkovští léčitelé a učenci začali tuto praxi opouštět, nebo odešli ze země. Oživení tradičních forem medicíny včetně akupunktury nastalo v Číně až v 50. letech 20. století, kdy byly po celé zemi zakládány výzkumné ústavy akupunktury a tato praxe začala být dostupná i v nemocnicích.

Co se týká jiných zemí, Korea, Japonsko a další asijské státy získaly dle dostupných zdrojů informace o akupunktuře někdy v 6. století našeho letopočtu. V první polovině 19. století se o tuto starodávnou terapeutickou praxi začala zajímat mimo jiné i Velká Británie a od té doby se rozšířila po celé Evropě. V Česku se akupunktura poprvé objevila v roce 1965, později byla prohlášena za oficiální funkční specializaci, kterou u nás mohou provádět pouze kvalifikovaní odborníci. Jedním z prvních byl u nás MUDr. Miloslav Vaskivskyj, který akupunkturou léčil své pacienty v Lázních Bílina už od roku 1962.

Techniky

Podle tradiční čínské medicíny má narušení toku energie čchi v těle za následek vytvoření nerovnováhy, která následně vede k nemoci. Cílem akupunktury je stimulovat akupunkturní body tak, aby byl tok energie čchi v těle zharmonizován. Předpokládá se, že akupunkturní body ovlivňují centrální nervový systém, což má za následek uvolňování chemických látek (například endorfinů) do svalů, míchy a mozku. Tyto biochemické změny pak mohou stimulovat přirozené léčivé schopnosti těla a podporovat fyzickou a emoční pohodu.

Akupunkturní body vedou podél 14 hlavních energetických drah, takzvaných meridiánů. Velikost těchto bodů je různá, od 0,2 do 5 mm. Současná akupunktura uznává asi 700 těchto bodů, přičemž obvykle používá asi 150 z nich.

Kromě jehliček využívá akupunktura také takzvané požehování neboli moxování, tj. působení na akupunkturní body teplem. Požehování lze aplikovat více způsoby, například pomocí pelyňkových cigaret či pomoci zahřívání akupunkturní jehly. Na akupunkturní body lze též působit magnety (magnetopunktura), tlakem (akupresura), elektrickým proudem, světlem (světelné diody) či laserem (laseropunktura). Tyto metody je možné kombinovat.

Základní principy

Jin a jang

Taoismus popisuje jin a jang jako dva opačné prvky, které spolu neustále soupeří, zároveň však jeden bez druhého nemohou existovat. Jejich boj v lidském těle zároveň vytváří životní energii čchi. Podle akupunktury má v sobě každý orgán určitý podíl jinové i jangové energie. Pokud jsou obě tyto polarity vyvážené, je člověk zdravý. Dojde-li k narušení harmonie, tělo onemocní. Tomu se akupunktura snaží předcházet právě tím, že jin i jang v těle jedince vyvažuje.

Jinový ženský prvek zahrnuje negativní spektrum energie: Tmu, chlad, klid, noc… Z hlediska léčby sem spadají takzvané plné orgány, které zpracovávají a ukládají látky, tedy srdce, plíce, játra, ledviny a slezina. Příliš mnoho této energie může způsobovat například únavu, zadržování tekutin, výtoky či mravenčení.

Jangový mužský prvek je opakem, zahrnuje kladné spektrum energie: Světlo, teplo, aktivitu, den… Příslušejí mu takzvané duté orgány, které přijímají živiny a vylučují zbytky. Sem patří žaludek, střeva, žlučník, močový měchýř, cévy a „tři ohřívače“. Nadbytek mužské energie může zapříčinit vysoký krevní tlak, migrénu či jiné akutní bolesti.

Princip 5 prvků

Tato teorie popisuje dřevo, oheň, zemi, kov a vodu jako základní prvky hmotného světa, které v čínské medicíně pomáhají porozumět pacientovi a jeho osobnosti a také určit nejlepší a nejúčinnější plán léčby. Těchto pět prvků se v každém jedinci neustále vyvíjí a mění, některé jsou v různých životních fázích dominantnější. Každý prvek má zároveň své jedinečné vlastnosti a souvisí s určitým ročním obdobím, počasím, barvou, typem osobnosti a příznaky neboli chorobnými stavy.

Všechny elementy jsou navzájem propojené. Dřevo živí oheň, z ohně vzniká země, země tvoří kov, kov drží vodu a voda vyživuje dřevo, dřevo koření v zemi, země usměrňuje vodu, voda hasí oheň, oheň taví kov a kov řeže dřevo. Každý prvek ovládá a řídí jiný prvek. Systém je celý propojen, neustále se pohybuje a zároveň vyvažuje.

Pokud dojde k disharmonii prvků, začnou se u pacienta rozvíjet příznaky nemocí. Pět elementů pomáhá pochopit nerovnováhu v těle a místa, kde je třeba provést změny, aby se harmonie obnovila. V závislosti na osobnosti pacienta je možné stanovit, jaký prvek v jeho organismu právě převažuje a na jaké příznaky je tedy jedinec nejvíce náchylný. Díky tomu lze předcházet budoucím onemocněním.

Zdravotní benefity

Akupunktura slouží k úlevě od mnoha typů zdravotních problémů, mezi které patří:

• chronické bolesti
• artritida
• deprese
• nespavost
• migrény
• nevolnost
• stres a úzkosti
• tinnitus
• nadváha
• menstruační křeče
• sportovní úrazy
• problémy imunitního systému
• neplodnost
• menopauza a návaly
• potíže během těhotenství

Kontraindikace, rizika

Stejně jako jakákoli jiná léčebná metoda, má i akupunktura svá rizika. Nejčastější je bolest a krvácení kvůli zavedení akupunkturních jehel. Mezi další nepříznivé účinky patří kožní vyrážky, alergické reakce, podlitiny, nevolnost, závratě, mdloby, poranění nervového systému či infekce.

Aby se zabránilo riziku vážných nežádoucích následků, měla by být akupunktura vždy prováděna licencovaným a řádně proškoleným odborníkem za použití sterilních jednorázových jehel.

Pokud tuto metodu provádí specialista, riziko komplikací a vedlejších efektů je minimální.

Vědecký základ

Jedním z největších výzkumů týkající se vlivu akupunktury na chronickou bolest byla metaanalýza 29 studií, která celkem zahrnovala téměř 18 000 pacientů. Byla publikována v říjnu 2012 v akademickém žurnálu JAMA. Podle ní bylo zjištěno, že akupunktura je na řešení tohoto typu bolestí účinná, a proto je rozumnou variantou. Lékaři se vyjádřili v tom smyslu, že „významné rozdíly mezi skutečnou a fingovanou akupunkturou naznačují, že akupunktura je víc než placebo“.

Ve studii z roku 2013 přišli čínští vědci s tím, že elektroakupunktura, což je typ akupunktury, který využívá jemné elektrické výboje přenášené skrze jehličky, byla v léčbě symptomů deprese stejně účinná jako lék fluoxetin neboli Prozac.

V další studii z téhož roku vědci zkoumali efekt akupunktury na sexuální dysfunkce, což je jeden z nejvýznamnějších vedlejších účinků antidepresiv. Muži i ženy, kteří se výzkumu účastnili, vykazovali po tříměsíční terapii akupunkturou výrazná zlepšení.

Zdroj: Milada Kadeřábková