Foto: Shutterstock

Zastavte s mindfulness chůzi nebo tok myšlenek

V tomto článku se seznámíte s třemi praxemi všímavosti, které jde využít v běžném životě takříkajíc za pochodu. “Při pravidelném používání těchto praxí, se vaše vnímání světa začne měnit a budete schopni být stabilnější v těžkých situacích a více si užívat běžné dny,” říká psycholožka a psychoterapeutka Katarzyna Korda Jedzoková.

Zveřejněno: 27.04.22

Tyto techniky jsou základem neformálních metod v mindfulness:

  1. zastavení
  2. pozornost do těla
  3. ať jsme všichni šťastní

Ze všech technik jsou nejkratší, avšak podle psycholožky obrovsky účinné.

“Hned jak je začnete používat, uvědomíte si změny, které vám do každodenního života přinesou. Již roky je používám sama na sobě i se svými klienty v psychoterapii a osobním rozvoji,” říká Katarzyna Korda Jedzoková. 

Skvělé podle ní je, že se dají využít kdykoliv během dne, v jakékoliv situaci a nepotřebujeme k nim žádné speciální podmínky – jen vlastní mysl. Díky zaměření pozornosti do TADY a TEĎ dokážeme v našich životech prožívat opravdu zázraky. Aby však fungovaly, je potřeba techniky opravdu každodenně provozovat. Vše se v životě vyvíjí a tak nám to ze začátku může přijít nelehké, ale jakmile si vytvoříme návyk, půjde nám to jednodušeji. 

1. Praxe zastavení

Tato praxe je základem pro to, aby se naše mysl naučila odpočívat a vychutnávat si to, co se právě děje. Jak na to? Užijte si tady a teď ve shonu i poklidu.

Zastavte se. 



Na chvíli se zastavte, ať už děláte cokoli – zastavte chůzi nebo tok svých myšlenek. 

Udělejte jeden vědomý nádech a výdech.

Soustřeďte se na nádech a výdech. Pozorujte vše kolem i ve vás jako ve filmu. 

Připomeňte si své smysly a vychutnejte krásu.

Uvědomte si své smysly teď a tady – co vidím, co slyším, vnímám – je to naprosto jedinečný krásný okamžik (už se nikdy nebude opakovat). 

Buďte vděční.

Za to, že všechny vaše smysly fungují, že můžete dýchat, že jste … (a za vše, co vás jen napadne.)

 

Používejte toto cvičení jak často to půjde.

TIP 1

Nastavte si na hodinkách nebo v mobilu alarm. Například každé dvě hodiny, aby vám připomněl návrat do přítomnosti. “Naše mysl je tak zaběhaná, že je pravděpodobné, že si sami nevzpomeneme,” upozorňuje psycholožka. Potřebujeme si vytvořit nový návyk. Když vytrváme, zastavení a návrat do přítomnosti se stane našim zvykem a díky tomu dopřejeme své mysli víc odpočinku, osvěžení a energie.  

TIP 2

Můžete návrat do přítomného okamžiku trénovat v situaci kdy na někoho či na něco čekáte, nebo když si myslíte, že se nudíte – vědomých nádechů a výdechů a také vděčnosti není nikdy dost. 

2. Praxe pozornost do těla

Praxe “Pozornost do těla” dokáže zjednodušit prožívání náročných situací a dává nám důležité informace týkající se našich emocí. Tuto metodu můžeme používat kdykoli během dne, ideálně během emočně napjatých nepříjemných situací nebo v období konfliktu. 

  1. Přeneste pozornost na pocity a počitky v těle (sevřený žaludek, třesoucí se kolena). Pošlete dech do těchto částí, můžete je zkusit lehce uvolnit, zvláště jedná-li se o ramena či napětí v obličeji. 
  2. Nechte svou pozornost spočinout na pocitech v těle, zůstaňte takto v kontaktu se svým tělem. Snažte se příliš nehodnotit stav těla či napětí, prostě zůstat s vjemy v těle takovými jaké jsou. Tímto odpoutáte pozornost od svých obav a očekávání. 
  3. Zkoušejte v situacích, které jsou Vám nepříjemné, zůstat o kousíček déle s vědomím ukotveným ve svém těle, s otevřeností a zvídavostí.

Pozor, nejde tady o to, abychom své emoce potlačovali. Otevřeně je vnímáme, vnímáme to, co dělají v našem těle. Rozdíl je ten, že se učíme nahlížet na ně jako pozorovatel. Což nám postupem času umožňuje mít větší odstup. Samozřejmě ne vždy to jde, to je také v pořádku. Nesnažíme se uklidnit mysl, když je rozrušená. Vezmeme na vědomí, že mysl není klidná a pozorujeme roztržitou nebo rozrušenou mysl. 

3. Praxe nahrazování

Jde o nahrazování „zbytečných myšlenek“ myšlenkou vzbuzující pocit blaženosti. Často se nám hlavou honí spousty “zbytečných” myšlenek. Můžou to být obavy a očekávání, myšlenky, které nás znepokojují, ale také spoustu dalších pochodů, které k našemu prožívání pohody určitě nepřidají, jsou to naše myšlenkové návyky kdy:

  • vytváříme katastrofické scénáře budoucnosti
  • máme o sobě pochybnosti
  • srovnáváme se s ostatními
  • přemýšlíme o minulosti
  • neustále hodnotíme lidi, situace
  • obviňujeme ostatní
  • přemýšlíme nad něčím, co nemůžeme změnit
  • ztotožňujeme se s pocity
  • bereme vážně naše myšlenky

Místo těchto “zbytečných” myšlenek můžeme vědomě vytvářet nové myšlenkové pochody, které budeme používat čím dál častěji, až pomaličku nahradí tyto neužitečné - zbytečné, nebo negativní myšlenky. A jaké myšlenky jsou tedy užitečné – prospěšné pro naši mysl, pro to abychom se cítili dobře? Jsou to myšlenky, které aktivují v našem mozku pocit štěstí. Když je budeme používat často – budeme se cítit více v klidu, budeme více relaxovaní, radostní a jestli je budeme používat často, i blažení. 

Myšlenka, nebo lépe řečeno přání pro tuto techniku je: „Ať jsou všechny bytosti šťastné!

Můžeme ji používat kdykoli během dne, když si vzpomeneme, můžeme ji opakovat a přitom si třeba představovat různé druhy štěstí (ať už je naše nebo ostatních). A jaké myšlenky jsou tedy užitečné – prospěšné pro naši mysl, pro to abychom se cítili dobře? Jsou to myšlenky, které aktivují v našem mozku pocit štěstí. Touto myšlenkou sami sebe “přivádíme” do šťastnějšího stavu a čím jsme šťastnější, tím jsme laskavější vůči sobě i ostatním. 

Ideální je toto přání dělat od srdce – tak má největší sílu. Pro ty, kterým je toto myšlenka z jakéhokoli důvodu proti srsti, nebo se zdá být naivní, či ezoterická, objasňuje psycholožka zjednodušeně, jak funguje v našem prožívání: 

Když se v myšlenkách soustředíme na štěstí, aktivují se v mozku oblasti spojené s prožíváním štěstí. Takže nezávisle na tom, jestli bytosti budou, nebo nebudou šťastnější, tím že kultivujeme toto přání – my rozhodně šťastnější budeme – protože jsme aktivovali oblasti v mozku spojené se štěstím. 

Proto kdykoli naši mysl nachytáme u nějaké té neřesti – zkusme se na chvíli zastavit a udělat v duchu toto přání. Nejdřív si však musíme všimnout, co se v naší mysli děje – k tomu nám můžou pomoci jednoduché mindfulness techniky, jako třeba “zastavení – návrat do přítomnosti”. 

TIP: Pomohou nám lidé. Pokud pracujete s lidmi, potkáváte je třeba na ulici nebo v tramvaji, místo přemýšlení o jejich účesu, hodnocení, srovnávání, místo myšlenek “coby, jakby, kdyby” si zkuste jednoduše přát, ať jsou tito lidé šťastní.

Můžeme si přát zcela osobně: Ať tento člověk, se kterým zrovna mluvím, nebo kterého vidím, je šťastný. Nejen že se budeme cítit lépe, ale začneme i s okolím lépe vycházet.

Kultivováním myšlenky - přání “Ať jsem šťastný”, “Ať jsou všichni šťastní” během každodenních činností, udržíme naší mysl více v “teď a tady”, tedy ve smysluplné aktivitě namísto různých obav, očekávání nebo hodnocení. “Když budeme tento stav mysli používat často, začneme častěji prožívat pocit štěstí a blaženosti jen tak,” dodává psycholožka.

Zdroj: Jan David

Související

Jak bojovat s osamělostí?

Z osamělosti se v posledních letech stala civilizační choroba. Trápí především teenagery a seniory. Organizace ŽIVOT 90 natočila sérií videí s návody, jak s osamělostí bojovat.


Nechte tělo promluvit - začínáme s Core Energetics

Hned čtyři jednoduché prožitkové aktivity používané v Core Energetic si můžete vyzkoušet každý díky tomuto článku.


Core Energetics - hledá se zdravé jádro

Core Energetics je evoluční proces, který pomáhá lidem osvobodit jejich srdce. Říká to Petr Ekl, který se metodě věnuje.


Zpátky k tělu s Core Energetics

Jak se Petr Ekl jako odborník na oblast IT dostal k metodě Core Energetics, která je zaměřená nejen na energii, pohyb a dech? Jeho příběh nepřipomíná stereotypní pohled na každodenní život běžného “ajťáka”.


Nemoc vždy vzniká na úrovni psychiky. Příčinu je třeba hledat tam, říká psychosomatička

Simona Frydrychová, dnes odbornice na psychosomatiku podle Dr. Dahlkeho, se začala o osobní rozvoj zajímat před více než deseti lety. Její duševní transformaci odstartovala, jak už to ostatně bývá, velká osobní krize.