Foto: Shutterstock

Psycholog vysvětluje, co je to lenost

Stejně jako mnoho jiných Američanů i doktor Devon Price věřil, že nejlepším způsobem, jak změřit svou vlastní cenu, je produktivita.

Zveřejněno: 05.04.22

V knize Lenost neexistuje Price zkoumá psychologické souvislosti a "lži o lenosti" a to, jak delší pracovní doba, zahlcení všemožnými informacemi a sociální média, zvýšily tlak na to, abychom neustále dělali a byli "něco víc". V knize vysvětluje všemožné lži o lenosti a způsob, jakým proniká do našeho každodenního života.

Lenost je systém přesvědčení, který říká, že tvrdá práce je morálně nadřazena odpočinku, a že lidé, kteří nejsou produktivní, mají od přírody menší hodnotu než produktivní lidé. To je všeobecně nevyslovený, ale přesto zažitý soubor myšlenek a idejí. Ovlivňuje to, jak pracujeme, jak si stanovujeme hranice ve vztazích, i naše názory na to, jaký by měl náš život být.

Lži o lenosti mají tři hlavní zásady. Jsou to:

  • Hodnotu máš jen díky své produktivitě.
  • Nemůžeš věřit svým vlastním pocitům a vlastním limitům.
  • Vždycky můžeš udělat víc.

Jak se vám vštěpují lži o lenosti?

Rodiče většinou své děti neposadí a nekrmí je těmito zásadami. Místo toho si je lidé osvojují léty pozorování a rozpoznávání různých vzorců. Když rodič řekne svému dítěti, aby nedávalo bezdomovci peníze, protože je příliš "líný" na to, aby si je zasloužil, je v jeho mozku zaseto semínko lenosti.



Když televizní pořad zobrazuje postiženého člověka, který nějakým způsobem "překonává" své postižení pouhou silou vůle, a ne tím, že by se mu dostalo zaslouženého přístupu, lež o lenosti ještě trochu zesílí. A kdykoli nadřízený zpochybňuje nebo kárá zaměstnance za to, že si vzal tolik potřebnou nemocenskou, prodlužuje lenost své úponky ještě hlouběji do psychiky člověka.

Žijeme ve světě, kde je tvrdá práce odměňována, a kde jsou vlastní potřeby a nedostatky považovány za zdroj hanby. Není divu, že se mnozí z nás neustále přemáhají a říkají "ano" ze strachu z toho, jak budou vnímáni, když řeknou "ne".

I když si myslíte, že se třemi zásadami lži plně nesouhlasíte, pravděpodobně jste již dávno vstřebali jejich poselství a nechali je ovlivnit to, jak si stanovujete cíle, a jak vnímáte ostatní lidi.

Když s dětmi a dospívajícími mluvíme o budoucnosti, ptáme se jich, co chtějí dělat. Jinými slovy, jakou hodnotou chtějí přispět společnosti a svému zaměstnavateli. Neptáme se však zdaleka tak často na to, co je baví nebo co jim přináší pocit štěstí či naplnění. Jako dospělí definujeme lidi podle jejich zaměstnání. Ona je herečka, on je hrobník, a škatulkujeme je na základě práce, kterou poskytují ostatním.

Když se dříve produktivní člověk v důsledku úrazu, nemoci, tragédie nebo dokonce stárnutí stane méně produktivním. Často o tom mluvíme potichu a zahanbeně a předpokládáme, že dotyčný ztratil základní část své identity.

Když nemáme co dělat, můžeme mít pocit, že nemáme důvod, proč žít.

Je samozřejmě zcela logické, že mnozí z nás takto přemýšlejí a mluví. V našem světě pohodlný a bezstarostný život vám není zdaleka zaručen. Lidé, kteří nepracují nebo nějakým způsobem nemohou pracovat, mají tendenci trpět. Nezaměstnaní a chudí lidé umírají v mnohem mladším věku než jejich vrstevníci z řad středních třídy či zaměstnaných. Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě, který je strukturován na základě práce, může se nepracující člověk dostat do tzv. sociální izolace, což může zhoršit jakékoli psychické a zdravotní problémy, s nimiž se může potýkat.

Pracovní nevýkonnost je v tomto případě velice nebezpečná. V důsledku toho spousta z nás žije v neustálém stresu ohledně své finanční a profesní budoucnosti. Což znamená, že pociťují spoustu úzkosti z toho, kolik pracují. Ti z nás, kteří mají obzvlášť velké štěstí, se po letech takového života dostanou do důchodu. Jupí! Protože jsme však byli naučeni, že práce je středobodem naší identity, nevíme, si často rady s tím, jak zvládnout tuto změnu životního tempa.

Lidé v důchodu často propadají depresím a vidí svůj "nový život" jako postrádající smyslu. Stejně jako nezaměstnaní i důchodci často uvádějí, že se cítí bez cíle a osamělí. Jejich izolace a nedostatek každodenní struktury jim může způsobit nemoci, což je vystavuje zvýšenému riziku srdečních onemocnění. Mnozí z nás se tohoto období života v dospělosti celý život obávají, nebo ho odkládají tím, že pokračují v práci i po dosažení hranice, která je pro ně zdravá a únosná.

Chroničtí "workoholici" jsou experti na ignorování svých tělesných potřeb. Náš ekonomický systém a kultura nás naučily, že mít potřeby nás činí slabými, a že o limitech se dá vyjednávat. Učíme se zanedbávat sami sebe a vnímat zdraví jako zdroj, který můžeme vyměnit za peníze nebo úspěchy.

Zdroj: https://flipboard.com/article/what-is-the-laziness-lie-a-social-psychologist-explains/a-0E9iWqrURwOt1VeI3o9lyg%3Aa%3A130034539-27990f02be%2Fmindbodygreen.com 

Související

Somatic Experiencing: Lidé zamrzají jako zvířata, ale neumí si pomoct sami

Somatic Experiencing je přístup k léčení traumatu. Pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi na ohrožení, které jsou zaseknuté v těle a v nervové soustavě.


Nejsem jen chodící hlavou, to je Somatic Experiencing

“Trauma je součástí lidského života, ale není rozsudkem na doživotí,” říká Filip Žitník, psychosomatický terapeut, lektor a překladatel, který s oblibou využívá metodu Somatic Experiencing.


Filip Žitník

Mgr. Filip Žitník, SEP, je předsedou České kraniosakrální asociace a členem etické komise Asociace Somatic Experiencing ČR.


Jaký vliv má spánek na imunitní systém?

Výzkumy tvrdí, že kvalitní spánek napomáhá tělu v boji s infekcemi. Pokud vám ještě chybí právě ten poslední důvod k tomu, abyste na svém spánku začali pracovat, toto by mohl být on: spánek prospívá imunitnímu systému.


7 tipů, jak přirozeně podpořit imunitní systém

Jednoduše řečeno, funkcí imunitního systému je obrana těla před nákazou a onemocněním. Tento komplexní systém tvoří kožní buňky, krev, kostní dřeň, tkáně a orgány, které (pokud fungují správně) chrání tělo před patogeny, jako jsou například viry a bakterie.