Foto: Shutterstock

Průvodce holotropním dýcháním pro začátečníky

Pro nezasvěcené by ta místnost v Kostarice nejspíš vypadala jako scéna z nějaké spací party.

Zveřejněno: 28.03.22

Polovina naší skupiny čítající asi 16 lidí ležela na provizorních postelích z plyšových polštářů, s přikrývkami a připevněnými maskami na očích. Druhá polovina seděla vedle a občas se pohupovala do rytmické hudby, která hrála. Po chvíli by nás však prozradilo zrychlené dýchání. Všichni jsme se sešli na sezení inspirovaném holotropními metodami, kde doufáme, že pomocí dechu prozkoumáme různé stavy vědomí.

Historie této dechové metody

Tuto metodu dechové práce vytvořil český psychiatr doktor Stanislav Grof, badatel v oblasti psychedelických látek. Grof se přestěhoval do USA, aby vyučoval psychiatrii na Johns Hopkins. Přitom stále přemýšlel o tom, jak by lidé mohli využít blahodárných účinků psychedelik, která rozšiřují mysl, aniž by museli drogy skutečně užívat. Spolu se svou ženou Christinou přišel s názvem Holotropic Breathwork®, který si od té doby nechali patentovat ochrannou známkou.

Grof je dodnes považován za vůdčí osobnost duchovní psychologie. Své metodě dechové práce naučil stovky instruktorů, kteří mají Grofovo osvědčení k její výuce. A dnes je to jedna z oblíbených technik bezpečného zkoumání podvědomí.

Co se děje během sezení?

Zatímco jiné techniky dýchání, jako je střídavé dýchání nosními dírkami (Nadí šódhana), kde se dech řídí určitým rytmem, 4-7-8, tato dechová metoda vyžaduje pouze plný a hluboký nádech, výdech poté v naprostém uvolnění otevřenými ústy. Mezi nádechem a výdechem se nedělá žádná pauza. Obvykle to trvá dvě až tři hodiny.



Jak již bylo zmíněno dříve, technika vyžaduje, aby se účastníci opravdu cítili pohodlně. Obvykle se provádí vleže se zakrytýma očima. Po celou dobu hraje hudba, a i když jsou přítomni facilitátoři, příliš nemluví a místo toho se nechávají vést hudbou.

Každý dýchající je také doprovázen pozorovatelem, který po celou dobu sedí vedle něj a může mu podat pomocnou ruku, pokud se potřebuje napít vody nebo odvést na toaletu. Při tradičním sezení poté, co jeden z dýchajících skončí, vybarví mandalu, a pak si vymění místo se svým pozorovatelem. Poté se skupina sejde a sdílí své myšlenky a úvahy. Technicky vzato si můžete tuto dechovou techniku vyzkoušet sami, ale nezískáte tak ten pravý zážitek.

"Přítomnost další osoby vám dává jistotu, že se můžete ve své mysli vydat na různá místa," vysvětluje Erica Matluck, N.D., N.P., naturopatická lékařka.

Jaký je to pocit?

Tato dechová metoda mění tok oxidu uhličitého a kyslíku v těle. "Máte téměř známky a příznaky prožití hyperventilace, ale zdá se, že existuje nějaký regulační mechanismus, který vám brání přejít do plného hyperventilačního syndromu," říká Matluck o fyziologických mechanismech této techniky. "Místo toho se dostanete do změněného stavu vědomí." A každý tento stav prožívá trochu jinak.

Ačkoli jsem vždy věděl, že dech je mocný, na sezení inspirované holotropními metodami jsem šel s tím, že se mi nechce věřit, že by pouhé hluboké dýchání mohlo něco způsobit. Ale pak, po několika minutách cvičení, se moje mysl dostala na místo, které se těžko popisuje. Asi jsem si připadal jako ve snu, i když jsem byl vzhůru.

V průběhu dvouhodinového sezení jsem se nikdy necítil mimo kontrolu, vlastně právě naopak. Cítil jsem se v souladu se svým tělem víc než kdy předtím. V jednu chvíli jsem začal tančit na hudbu. Jindy jsem se zase hluboce protahoval. Každý pohyb nabýval nové míry a hloubky, což mě vlastně začalo trochu děsit. Když jsem si uvědomil, jak moc se dokážu posouvat pomocí dechu, vzpomněl jsem si na dětství, kdy jsem trpěl záchvaty paniky. Bylo tam několik riskantních okamžiků, ale dokázal jsem je překonat tím, že jsem se natáhl po ruce svého pozorovatele a pokračoval v dechu, přičemž jsem si zachovával naději, že ten pocit přejde. To se stalo, a na konci zážitku jsem byl odměněn vizualizací některých svých nejbližších přátel a rodiny.

Celkově bylo mé sezení lekcí svobody a samostatnosti. Také odměnou, která může přijít na druhé straně nějaké bolavé rány. Má zkušenost odpovídá tomu, co jsem slyšel, že cítí i jiní lidé během svých výprav.

V nejrozsáhlejší studii o účincích této dechové metody (provedené na skupině 11 200 pacientů psychiatrické léčebny v Saint Anthony's Medical Center v St. Louis ve státě Missouri v průběhu 12 let) 82 % dotázaných uvedlo, že se cítí přeneseni na jiné místo nebo do jiného času, zatímco 16 % uvedlo, že se vrací k předchozím životním zážitkům. Pouze 2 % uvedla, že během sezení nic necítila.

Studie z Dánska z roku 2015 zjistila, že po sezení 20 účastníků zjistilo, že všichni uváděli pozitivní změny v jejich sebeuvědomění. Jiná zpráva z roku 1996 dospěla k závěru, že tato technika může zlepšit "úzkost ze smrti a získání sebevědomí" ve srovnání s verbální psychoterapií.

Proč k tomu dochází?

I když jsme si celkem jistí, že toto dýchání s tělem něco dělá, nikdo pořádně neví co. Vědecký výzkum nezjistil, co přesně se v mozku během této zkušenosti děje, a proč může být tak posilující. Ve světě, který miluje odpovědi, toto zůstává velkým otazníkem. A v jistém smyslu to dělá tuto záhadnou metodu ještě mocnější. "Část toho, co děláte, když se pustíte do takové dechové praxe, je, že necháváte inteligenci svého těla, své psychiky a celého svého holistického já řídit proces. Což je velmi odlišné od většiny způsobů, jakými se v naší kultuře léčíme," říká Matluck. "Buďte otevřeni tajemství. Buďte otevřeni jít do nepříjemných míst a vězte, že každý pocit, každá emoce, všechno pomine. Je to příležitost. Důvěřujte tomu." 

Je to bezpečné?

Praxe holotropního dýchání® má v sobě zabudováno mnoho bezpečnostních pojistek. Všichni facilitátoři, sedící a hromada polštářů slouží k tomu, aby se dýchající cítil co nejpohodlněji. A ve zmíněné obří nemocniční studii se u žádného z více než 11 000 účastníků během sezení ani po něm neprojevily žádné nežádoucí reakce.

Zatímco samotná dechová rutina tělu neublíží, některé obrazy, které vyvolává, mohou být bolestivé a obtížně zpracovatelné. Vzhledem k tomu, že vás zážitek může postavit tváří v tvář starým traumatům nebo zraňujícím situacím, je důležité důvěřovat facilitátorovi a ostatním lidem ve skupině a mít pocit, že od nich po skončení zážitku získáte podporu. "Zejména pro lidi s psychickými problémy," dodává Matluck, "je dobré, abyste předtím, než se do takového stavu pustíte, strávili nějaký čas s terapeutem."

Jak často to dělat?

Cílem Holotropního dýchání® je prohledat vaše podvědomí a najít v něm poznatky, které můžete uplatnit v každodenním životě. Někteří lidé se k tomu mohou cítit připraveni již po jednom sezení, zatímco jiní až po delší době.

"Myslím, že jsou lidé, kteří prožijí opravdu silný zážitek a necítí se přitahováni k tomu, aby to dělali znovu, to je v pořádku," říká Matluck o každé praxi, která rozšiřuje naši mysl. "Ale myslím si, že větší terapeutickou hodnotu má určitě to, když ji děláte vícekrát nebo když s ní prohlubujete svou praxi."

"Čím lépe se v tomto změněném stavu vědomí cítíte, tím více se s ním naučíte pracovat."

 

Zdroj: https://tableforchange.com/how-this-trippy-breathing-technique-is-used-to-explore-the-subconscious/ 

Související

Jak bojovat s osamělostí?

Z osamělosti se v posledních letech stala civilizační choroba. Trápí především teenagery a seniory. Organizace ŽIVOT 90 natočila sérií videí s návody, jak s osamělostí bojovat.


Nechte tělo promluvit - začínáme s Core Energetics

Hned čtyři jednoduché prožitkové aktivity používané v Core Energetic si můžete vyzkoušet každý díky tomuto článku.


Core Energetics - hledá se zdravé jádro

Core Energetics je evoluční proces, který pomáhá lidem osvobodit jejich srdce. Říká to Petr Ekl, který se metodě věnuje.


Zpátky k tělu s Core Energetics

Jak se Petr Ekl jako odborník na oblast IT dostal k metodě Core Energetics, která je zaměřená nejen na energii, pohyb a dech? Jeho příběh nepřipomíná stereotypní pohled na každodenní život běžného “ajťáka”.


Somatic Experiencing: Lidé zamrzají jako zvířata, ale neumí si pomoct sami

Somatic Experiencing je přístup k léčení traumatu. Pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi na ohrožení, které jsou zaseknuté v těle a v nervové soustavě.